Deky používané v obchodu s indiány

 

V 17.století se na tehdejším relativně nově objeveném kontinentu začal rozvíjet obchod s tamními domorodci. Neměli sice zásoby zlata a koření, kvůli kterým se k nim mnoho badatelů vydalo, ale brzy přišli na to, že mají k nabídnutí něco jiného, pro Evropany neméně hodnotného. Indiáni přinášeli bělochům velké množství kožešin, za něž dostávali zboží, jež jim zpříjemňovalo život v tamní divočině a sami si ho nemohli opatřit. Nejžádanějším zbožím byly od počátku vlněné látky a pokrývky.

Indiáni si velice brzy uvědomili, jak jsou pro bělochy jejich kožešiny cenné a běloši si uvědomovali jak je pro obchod důležité, aby indiáni byli spokojeni. Proto se začaly vyrábět deky přímo pro obchod s nimi, které nejlépe vyhovovaly jejich náročným požadavkům. Během tří staletí, po něž kožešinový obchod trval, bylo vyrobeno mnoho druhů dek, neboť preference barev a velikostí se měnily nejen časem, ale lišily se i oblast od oblasti, kmen od kmene...

článek o uvedení dek do kožešinového obchodu

Prvními dekami které byly již roku 1676 v anglickém Witney vyráběny pro obchod v Americe byly ingenious a gannagaro. Obě měly bílou základní plochu na níž byly barevné pruhy. První jmenovaná měla u konců cca.10cm široký modrý pruh a vedle něj slabý červený proužek. Gannagaro byla bílá deka s mnoha červenými proužky.

V roce 1677 požadoval jeden ze zákazníků manufaktury ve Witney dopisem deky obarvené modře a červeně, neboť tyto barvy byly indiány Virginie nejžádanější. Ačkoli přírodní barviva jsou velice drahá a většina dek byla bílých, zdobených pouze barevnými pruhy, indiánské přání podepřené cennými kožešinami bylo dostatečným důvodem k tomu, aby se deky barvily i celé.

Zhruba v tomto období také vznikl vzor známý jako lachine, pojmenovaný podle peřejí u Montrealu na řece Sv.Vavřince. Tyto deky měly červený, zelený, bílý, nebo modrý základ na němž bylo mnoho tenkých černých pruhů ve stejné vzdálenosti. Tyto deky jsou nazývány "shoots" a dle jejich počtu na dece od kraje ke kraji šlo snadno určit její velikost a tím pádem i cenu.

Kolem roku 1730 se obvykle vyskytovaly deky se dvěma nebo třemi modrými, či červenými pruhy podél obou krajů. V této době se již stávaly velmi oblíbenými i deky čistě bílé s jedním černým, či modrým pruhem obarvených indigem u obou konců. Ty se staly po celá dvě staletí nejoblíbenějšími a mezi indiány jich bylo v celé historii prodáno nejvíce. Ačkoli indiáni ve většině případů preferovali barevné a výrazné předměty, deky z tohoto pravidla nevyjímaje, bílé deky se používaly nejvíc. Bylo to zapříčiněno potřebou být nenápadný při zimních válečných výpravách a hlavně při lovu. Proto se také u severních kanadských kmenů nikdy neujalo tolik barevných přikrývek jako jinde.

Této preference bílých dek si všimli i na ústředí Hudson's Bay Company a tak když 16.prosince 1779 objednávali od Thomase Empsona prvních 500párů čárkových dek, byly to právě bílé deky s černým pruhem. Hodně však šly na odbyt také červené, modré, zelené. Během francouzsko-indiánské války (1754-63) byla zaznamenána velká obliba bílých dek se světle modrým, nebo červeným pruhem, která přetrvávala i během války za nezávislost (1775-83).

Z roku 1798 pochází první zmínka o dekách se čtyřmi barevnými pruhy (červeným, modrým, zeleným a žlutým), které jsou u nás známé pod označením rainbow, či duhovka. Až do roku 1886 mohlo být pořadí barevných pruhů libovolné. Zdá se však, že přinejmenším do pol.19.století nebyly příliš běžné.

Lehce odlišným druhem obchodních dek byly "rose," nebo "rosed" blanket, což je někdy chápáno špatně jako deky s růžovou barvou. Ve skutečnosti se jedná o deku z kvalitnější vlny, která není tkaná keprovou vazbou, většinou s bílým podkladem, v jejíchž rozích jsou ručně vyšity dvě (na menších), nebo čtyři (na větších dekách) růže, většinou červenou, zelenou, nebo žlutou vlnou. Tyto deky vyráběné převážně ve Witney zdobily postele v domácnostech anglické střední a vyšší třídy a v indiánském obchodě se vyskytovaly zejména jako dary při zvláštních příležitostech. V roce 1797 daroval Úrad Spojených států pro indiánský obchod (United States Office of Indian Trade) 36 "růžových dek" kmenům na Eel River a 44 růžových dek Piankashawsům.

Počátkem 20.let začala HBCo. experimentovat s dekami se třemi a čtyřmi pruhy, pro které se mezi indiány a obchodníky vžilo označení "chiefs blankets" - náčelnické deky. Právě jimi se pravděpodobně snažili konkurovat pro indiány velmi atraktivním dekám z jihozápadu.

V roce 1829 objednala zřejmě kvůli schopnosti konkurence jihozápadním a "náčelnickým" dekám American Fur Company deky se dvěma červenými pruhy, mezi nimiž byl jeden modrý. To celé na bílém podkladě.

Deky z jihozápadu měly dvojí původ. Některé byly tkány obyvateli hispánského původu, jiné zase indiány, zejména Navahy a Pueblany. Indiáni v Pueblech tkali bavlnu na jednoduchých vertikálních stavech již kolem roku 700n.l.; později Španělé přinesli do Severní Ameriky z Iberie horizontální stav a s ním i nové vzory. Od 16.století tedy puebelští indiáni tkali bavlněnou tkaninu s pruhy, nebo geometrickými vzory, která byla často barvená rostlinnými, nebo minerálními barvivy.
Nad touto indiánskou výrobou ale převažovala výroba hispánských obyvatel z údolí Rio Gr
ande. V pol.18.století tkali indiánští i mexičtí tkalci hlavně pruhované deky zbarvené hnědě a bíle, ale i modře obarvené indigem dovezeným z Mexika. Když se v roce 1821 otevřel obchod mezi Santa Fe a Spojenými státy, rozšíření trhu přineslo novomexickým tkalcům nové materiály: třikrát silnější vlnu obarvenou košenilou červeně a šarlatově, přírodní žlutou, hedvábné a bavlněné nitě a bavlněné obarvené kaliko. Obchod se rozšířil mezi St.Joseph, Missouri, dolů k Santa Fe a až k Chihuahua. Ze St.Joseph dopravovali obchodníci deky na sever na Missouri, k pláňovým kmenům, kde se od třicátých let používaly jako sedlové deky a hlavně se do nich halili. Doklady o tomto obchodu naleznete na akvarelech švýcarského malíře Karla Bodmera. Například na obrazu "Kiasaxe," Pieganského Černonožce, který si vzal hidatskou ženu u vesnice poblíž Fort Clark v zimě 1833. Kiasax má na sobě jihozápadní deku, která se v té době označovala jako "španělská," ale pravděpodobně byl její původ navažský. Mexičtí obchodníci nosili americké zboží a vlastní výrobky a deky také do Kalifornie, kde za ně výměnou získávali koně, muly a čínské hedvábí. V roce 1840 bylo jen v Mexiku prodáno na 20,000 dek "Rio Grande." V druhé polovině 19.století začala obliba dek od Rio Grande klesat.

Nicméně ani přes tuto konkurenci z jihozápadu neztrácely anglické deky své významné postavení v indiánském obchodě. Mimo klasických bílých byly zřejmě dost oblíbené i zelené. V roce 1826 psal Peter Skene Ogden o "prostých" (bílých) a zelených dekách a jen o čtyři roky později psal John McLoughlin požadavek na dodávku "pušek a zelených dek."

V roce 1844 George Simpson uvedl v dopise komisi HBCo., že kvalita barvy červených dek se nesmí snížit. Dokazuje tímto, že indiáni byli co se týče vlněných výrobků velice vybíraví a nelze příliš mluvit o tom, že by se v obchodu s dekami nechali ošidit.

Účet za deky poslané do Victorie západní sekci HBCo. v roce 1864 dává trochu představu o rozšíření barevných variací. Objednávka čítala 35,500 jednotlivých dek s hodnotou přes 10,000£. 16,500 z nich bylo bílých s indigově modrým pruhem; 7,000 modrých; 7,000 zelených; 5000 šarlatových. Není zde žádná zmínka o rainbow dekách!!! Velká část těchto dek byla určena na potlache na severozápadním pobřeží.

Mezi lety 1824-54 byly od HBCo. v Columbii k dispozici tyto varianty dek:

  • modré deky; 3points

  • zelené deky; 4points

  • zelené deky s modrým pruhem; 3points

  • makina deky; 1½, 2 points

  • bílé deky se skvělým modrým pruhem; 1, 1½, 2, 2½, 3, 3½ points

  • bílé deky s horším modrým pruhem; 1, 1½, 2, 2½, 3, 3½, 4 points

  • bílé deky s horším červeným pruhem; 2, 2½, 3, 3½ points

  • "růžové" deky s modrým pruhem; 10/4

  • šarlatové deky, 2½ points

  • zeleně a modře pruhované deky, 3 points

  • modře a žlutě pruhované deky; 1, 3 points

  • modře, zeleně, žlutě a černě pruhované deky; 3 points

Od poloviny 19.století se začínají vyrábět deky i přímo v amerických továrnách. Nejznámější je Pendleton z Oregonu. Mimo klasických vzorů obchodních dek, jako třeba rainbow, se specializuje zejména na geometrické vzory podobné těm, jež se objevují na indiánských dekách z jihozápadu. Tyto deky si na přelomu 19. a 20.století mezi indiány amerického západu získaly velikou oblibu, která pokračuje dodnes. Deky Pendleton se svými výrazně barevnými geometrickými motivy nemohou chybět na žádném dnešním pow-wow.